Cestou máme ještě v plánu navštívit Lipnici nad Sázavou – Haškovu Lipnici. Cestou vázneme v koloně, prodíráme se provazy deště i úzkými cestičkami, vinoucími se k siluetě hradu. Neztrácíme náladu v očekávání věcí příštích. Vysedáme u hradu a dobýváme zavřenou bránu. Kapky deště kreslí duhu, když zpíváme v hradní kapli. Pak si užíváme jak malé děti. Hradní veselí končí v restauraci u náměstí, kde pívával i Jaroslav Hašek. Pivo mají dobré, prostředí jsme nazvali kulturní hospodou a kuchyně je vynikající. Vřele doporučujeme všem poutníkům na Lipnici. Nasedáme do autobusu, abychom vyrazili k cíli dnešní pouti, do Lanškrouna, kde dvě noci spočineme na intru. Účast na festivalu je obrovská – 27 sborů a přes tisíc zpívajících účastníků spí nejen v Moravské Třebové, ale i v blízkém okolí. Ráno poznáváme Lanškroun a medové trhy na zámku. V sobotu vystupujeme v Moravské Třebové v kostele Nanebevzetí Panny Marie jako devátí z deseti sborů. Zázemí nám poskytla škola sousedící s krásným chrámem. Město je nádherné a renesance s barokem na nás juká na každém rohu. Nezapomenutelným zážitkem je i výstup a zpívání na Kalvárii nad městem.  Vystoupení v kostele se nám povedlo, soudě podle spokojeného výrazu naší sbormistrové i dlouhotrvajícího potlesku posluchačů. Prozkoumejte zvukový i obrazový záznam (najdete v dalších rubrikách našeho webu). Ještě jsme zavítali na zámek, poslechli vystoupení dalších sborů a odjeli nocovat zpátky na intr. Zpívání na kuchyňce trvalo jen chvíli, protože studující koňáci musí ráno brzo vstávat. Přesto Karel se svou věrnou družkou potěšil a do postýlek naladil. V neděli zpíváme už zcela uvolněně náš druhý program na venkovním pódiu uprostřed renesančních arkád moravskotřebovského zámku, které daly festivalu jméno. Velikou výhodou nesoutěžních festivalů je možnost si v relativním klidu poslechnout spoustu kolegů zpívajících pro nás nové i důvěrně známé skladby. Můžeme porovnávat práci, úroveň sborů i pojetí jednotlivých skladeb, ale hlavně nasávat tu atmosféru prosycenou láskou ke zpěvu, zdravou soutěživostí i snahou předvést něco nového, ohromujícího, dokonalého. Taková zkušenost nabíjí na dlouhé měsíce a vzbuzuje touhu cvičit, pokoušet se o nemožné a seznamovat se s novými skladbami, které nám učarovaly. Arkády zalité sluncem a zpěvem opouštíme hned po vystoupení, protože nás čeká dlouhá cesta domů. Jsme spokojeni a plni dojmů, za které musíme poděkovat Marušce, Jarmilce, Zdeňce a každému, kdo se podílel na zdárném průběhu našeho představení se na krásném festivalu. Celou cestu jsme jako obvykle prozpívali. Asi ty písničky máme rádi. Děkujeme.