Nokturno a jeho zpívání
8. 7. 2008
Víkend od pátku 23. května do neděle 25. května byl ve znamení zpěvu. Vlastní festival začal již 9. května a my jsme se zúčastnili až jeho závěrečných koncertů. Festival je nesoutěžní setkání neprofesionálních pěveckých sborů a jeho hlavním cílem je oživit jednotlivé šumavské kostelíky a přispět k českoněmeckému přeshraničnímu setkávání.
My jsme si hned v pátek večer zazpívali v synagoze v Kdyni, kde jsme se vystřídali se sborem mladých lidí z Církevního gymnázia Plzeň.
V sobotu jsme zavítali do Těchonic – malé obce, o které psal Karel Klostermann v románě Vypovězen. Malá obec, ale úžasní lidé, pohostinní, velmi aktivní ve spolkových činnostech, dokáží povzbudit k velkému výkonu a dokáží ho i ocenit. Zazpívali jsme si v kostele sv. Filipa a Jakuba, kde jsme potkali pražskou Leatitii.
Nedělní dopoledne jsme prožili v německém městečku Bodenmais, kde jsme v kostele Nanebevzetí Panny Marie doprovodili zpěvem mši svatou. Krásný kostel z roku 1705 s milostnou sochou Matky Boží z Loreta, která prý často vyslyší prosby poutníků. Nedělní dopoledne v Bodenmais se nám velmi líbilo. Po bohoslužbě vyhrávala na náměstí kapela, všude vysvátkovaní posluchači, otevřené obchůdky vyzývající k návštěvě stejně jako hospůdky s předzahrádkami. Všude krásný výhled na šumavské kopce prozářené jarním sluncem a nakonec pozvání od pana faráře na chutný oběd zalitý bavorským pivkem.
Čtenářům mohu doporučit i městečko či vesničku Kolovek, kde v takovém poměrně nenápadném domku je umístěno Muzeum techniky a řemesel. Velice zajímavá expozice „obyčejných“ věcí, kde ti dříve narození zjistili, jací už jsou pamětníci už jen tím, že mnohé exponáty potkávali v mládí na každém kroku.
Ubytováni jsme byli na zámku v Trhanově „u Lomikara“. Musím říci, že se k nám choval lépe než ke Kozinovi a současný správce nás nejen dobře pohostil, ale také zajímavě povyprávěl o Chodech.
Všechno má svůj konec. Zamávali jsme Velkému Javoru se zbytky sněhu, Svatoboru – prostě krásné Šumavě a uháněli s naším příjemným a ochotným řidičem panem Kučerou bezpečně k domovu.
Za tento krásný víkend patří dík nejen sbormistryni Jarmilce Hlubinkové, která s námi vše nacvičila, ale i naší prezidentce Marušce Pánové, která celý výlet naplánovala tak, že vše klapalo, a nakonec i městu Sezimovo Ústí za finanční podporu.
V sobotu jsme zavítali do Těchonic – malé obce, o které psal Karel Klostermann v románě Vypovězen. Malá obec, ale úžasní lidé, pohostinní, velmi aktivní ve spolkových činnostech, dokáží povzbudit k velkému výkonu a dokáží ho i ocenit. Zazpívali jsme si v kostele sv. Filipa a Jakuba, kde jsme potkali pražskou Leatitii.
Nedělní dopoledne jsme prožili v německém městečku Bodenmais, kde jsme v kostele Nanebevzetí Panny Marie doprovodili zpěvem mši svatou. Krásný kostel z roku 1705 s milostnou sochou Matky Boží z Loreta, která prý často vyslyší prosby poutníků. Nedělní dopoledne v Bodenmais se nám velmi líbilo. Po bohoslužbě vyhrávala na náměstí kapela, všude vysvátkovaní posluchači, otevřené obchůdky vyzývající k návštěvě stejně jako hospůdky s předzahrádkami. Všude krásný výhled na šumavské kopce prozářené jarním sluncem a nakonec pozvání od pana faráře na chutný oběd zalitý bavorským pivkem.
Čtenářům mohu doporučit i městečko či vesničku Kolovek, kde v takovém poměrně nenápadném domku je umístěno Muzeum techniky a řemesel. Velice zajímavá expozice „obyčejných“ věcí, kde ti dříve narození zjistili, jací už jsou pamětníci už jen tím, že mnohé exponáty potkávali v mládí na každém kroku.
Ubytováni jsme byli na zámku v Trhanově „u Lomikara“. Musím říci, že se k nám choval lépe než ke Kozinovi a současný správce nás nejen dobře pohostil, ale také zajímavě povyprávěl o Chodech.
Všechno má svůj konec. Zamávali jsme Velkému Javoru se zbytky sněhu, Svatoboru – prostě krásné Šumavě a uháněli s naším příjemným a ochotným řidičem panem Kučerou bezpečně k domovu.
Za tento krásný víkend patří dík nejen sbormistryni Jarmilce Hlubinkové, která s námi vše nacvičila, ale i naší prezidentce Marušce Pánové, která celý výlet naplánovala tak, že vše klapalo, a nakonec i městu Sezimovo Ústí za finanční podporu.
Anna Slunečková
členka sboru Nokturno