Jen Medvíďata z Českého Krumlova pro nemoc sbormistra nepřijela. To nám bylo líto, ale „díru“ v programu velice rychle a dobře vyplnil sezimoústecký Akcent. Naše sladká Koťata s panenkami a ukolébavkami byla milá a bylo vidět, že jejich závěrečná píseň o autě značky Ford, které sviští a piští, je baví nejvíce. Chválit sezimácký Nokturňáček, to už snad není třeba, ten prostě umí. Pacovský Slavík má to zpívání už ve jméně. Patnáct žen a patnáct mužů, to se to zpívá! A paní sbormistryně, ta má hlas i švih. Že bych si tak trochu zaagitovala? Co říkáte, sezimáčtí hoši a chlapi, nechcete to alespoň zkusit si s námi zazpívat? Ať to těm pacovským děvčatům nezávidíme. Vysokoškolský sbor Pedagogické fakulty z Českých Budějovic využil účasti na festivalu k návštěvě památníku a Hrobu prezidenta Beneše. Pro budoucí učitelky to určitě bylo přínosné a zpěv 45 mladých, pěkných děvčat byl skvělý. I dospěláci z Nokturna sklidili potlesk. Myslím, že se nám zadařilo a že Skoti a Skotky z Edinburgu by z nás měli radost. Pro všechny je zážitkem zazpívat si společně závěrečné písně, a tak Ó Čelčec je lóka, dirigovaná docentem Fuchsem, a K Netolicům je cestička, dirigovaná paní Hlubinkovou, byly veselou a pěknou tečkou za celým večerem.
   Ráda využívám této příležitosti k poděkováni naší Jarmilce Hlubinkové za její neúnavnou práci pro všechny čtyři sezimoústecké sbory. Dík i všem těm, kteří se na zdaru 6. ročníku festivalu sborového zpěvu podíleli.