Deváťačky Šárka a Kikina (Mandíková a Kovářová) měly dobrý nápad, jak se rozloučit se školou, do které devět let chodily, s pěveckými sbory, které odmala navštěvovaly, jak se rozloučit se svou paní učitelkou. Připravily si průvodní slovo a pozvaly všechny sbory, ve kterých kdy zpívaly.  Diváci si mohli poslechnout nejprve Koťata, protože tam to začíná, potom Nokturňáček, Akcent – to už jsou slečny – tam se příležitostně vrací i dívky, které opustily školu již dříve, a nakonec Nokturno, se kterým několik let děvčata vystupovala, a co si budeme povídat – vylepšovala nám i věkový průměr.
Zpěváčci se předvedli divákům i s tím, za co obdrželi na soutěžích zlato či stříbro. A že byli jako každý rok úspěšní, to si můžete přečíst i ve vitríně před školou. Loučení bylo veselé i dojemné. Poděkování rodičům, zpěvákům i zpěváčkům, kytičky, lízátka, čokoládičky. Poděkování zástupce ředitele školy, poděkování starosty města a jeho údiv či obdiv, že sbor je schopen zazpívat s chutí kdekoliv. Poděkování klavíristce Jitce Mejtové za doprovod, poděkování vychovatelkám za pomoc při udržení temperamentu těch nejmenších dětí, ale především poděkování paní učitelce Jarmilce Hlubinkové za její lásku, za její důslednost, někdy i nutnou přísnost, za ochotu, se kterou všechny čtyři sbory dokáže něčemu naučit a kočírovat.
Tak paní učitelko Jaruško – přejeme pevné zdraví a ještě to s námi – zpěváky hodně dlouho vydrž!
Něco končí a něco začíná. Těm deváťákům všichni přejeme, aby do dalšího studia vykročili tou správnou nohou, aby se jim pokud možno splnila všechna jejich přání a aby s láskou vzpomínali na školu, která jim dala základ pro život.

za všechny sboristy Anna Slunečková